LEVEL

Srdečně Vás zvu na vernisáž výstavy LEVEL, která se uskuteční v pátek 15. 2. 2019 od 19:00 v Klubovně 2.patro na Dlohé 37, Praha 1.

Výstava potrvá do 6. 4. 2019

Vchod ve vnitrobloku

Nepolapitelný komentář k výstavě Petry Haplové

 

 

Tělo je tělo je tělo aneb kardiogram sex-appealu

 

Obraz, a speciálně ten malovaný rukou, je odkázán jen sám na sebe, na gesto, na volbu záznamu, na individualitu malířky nebo malíře a jeho výpověď  se uskutečňuje uvnitř prchavé zkušenosti vnějšího tělesného pohledu.

Samotné dějiny malířství jsou z hlediska symboliky dějinami zobrazování  lidského anebo zvířecího těla. Zdá se, že tento motiv je zástupným vysvětlením malby a elementární odpovědí na vlastní fyzické bytí, které obsahuje bezpočet dalších konkrétních motivů. Obzvláště pozoruhodné je sledovat vývoj tělesnosti v současné malbě, která u mnohých autorek i autorů ukazuje, jak stále živý prostředek malířský obraz představuje. Za všechny je příhodné zde jmenovat třeba Nicole Eisenman anebo Amberu Wellmann.

Malířka Petra Haplová jistě také patří do dialogu s touto soudobou linií, pokud se podíváme na její dosavadní umělecké směřování. Její obrazy mají velmi intimní a téměř introspektivní základ. Obvykle se zjevují jako formálně ucelené série, někdy jako samostatné práce, u nichž je zřejmý důraz na znázornění těl, nahoty, soulože, ale také jevů, jež tělo záměrně ukrývají před přímočarým přečtením. Obrazy a koláže Petry Haplové by zřejmě nebylo správné vykládat slovníkem procesu konceptualizace. Kromě viditelných motivů, jimiž jsou často anatomické obrysy intimních těl, závažných těl, jak by řekla Judith Butler, to znamená těl performativních, těl sexuálních, těl materiálních, vyjevují tyto obrazy a koláže opracované pocity odvozené z pozorování a systematického prožívání. Právě značná uvědomělost jindy neuchopitelných pojmů jako je pocit a prožitek je velmi blízká básnickému myšlení. Jako je poezie výstavbou z přesně řezaných slov i malba je schopná souběžně opracovávat viděné a procítěné. Každé smyslové umění uchovává v každém způsobu své existence potenci smyslnosti a svádění. To znamená, že tělo se přes umění vrací k sobě samému, čímž malba a jiné druhy obrazů přebírají ryze mediální, zprostředkovatelský charakter. U této autorky se takový rys objevuje jako důležitá psychologická skořápka křehkého, mnohdy melancholického celku. Výroba jednoho tahu štětcem jako by označovala záznam srdečního úderu a kresba barvou jako by se na ploše měnila v malířský kardiogram sexuality. Ono “jako by” jsou ovšem teprve první dveře do mysli performující malby. Prostory za nimi je nutné procházet už samostatně a bez mapy.

Radim Langer

An elusive commentary on Petra Haplova’s exhibition

Body is a body is a body: Cardiogram of sex appeal

A painting, especially the one painted by a hand, is often left to its own interpretation, to its own act of understanding, the act when the painter’s work, his testimony, is left to be interpreted in an elusive moment of the viewer’s inner vision. History of art, from a symbolic point of view, is a history of a way to express human or animal body.This motif, a naked body, becomes the most common figure to understand one’s own physical being, along with countless of other more specific motifs. It’s very interesting to follow the path of how nudity is expressed during the history of art and how contemporary artists use this motif vividly in their own work. A good example would be artists such as Nicole Eisenman or Amber Wellmann.

When we take a look at her previous direction, artist Petra Haplova shows she certainly is a part of this dialogue with her paintings being based on a very intimate or, as said before, an introspective inner vision. Her art is usually being created as complex series, sometimes as separate works, with the common motif of naked bodies and abstract figures in the middle of intercourse, but we can also notice figures in which the body is covered entirely on purpose, leaving the unseen to the viewer’s imagination. Although presenting her art complex, leading to the logical conclusion it works best as a whole, it would be wrong to interpret her work as a concept where the beginning meets its desired end. There is always more to be discovered. These paintings and collages often emphasize the said motifs of anatomically shaped intimate pictures of bodies, performative, material, sexual bodies as Judith Butler would say, forcing the observer feel those deeply hidden feelings. It is this awareness of these feelings which makes it so close to the art of poetry. The way poetry is built by precisely chosen words, the same way a painting can be built by the same fundamental values, therefore can be processed by what is being seen and felt. In a way, every kind of sensory art strives to be preserved by these intimate, elusive moments of sensuality and seduction. This is the artists’s way of communication, when the body is returning to its own core through the sense of art and the painting takes its natural form as a tool to communicate. We can see this phenomenom in many works of Petra Haplova, hidden behind a thin veil of melancholy. As if a single brush move could represent a heartbeat and colours formed into a cardiogram of one’s sexuality. But that ‚as if‘ is only the first step into the mind of the author’s work, leaving the window open to ask more questions. What is left unseen is yet to be answered individually and yet to be discovered by the viewer with no guidelines to follow.